Společně za špičkové digitální služby státu

Chybí kontinuální politický leadership – vedení
a podpora transformace veřejné správy.

Bez politické podpory nelze zajistit dostatek peněz, lidí ani mandát k prosazení výraznějších změn, které vyžadují legislativní úpravy, rozpočtové prostředky a realizaci projektů přesahujících jedno volební období.

Digitalizace je složité téma, jen několik jednotlivců ji chápe do hloubky. Spojuje složité a uzavřené světy IT a veřejné správy. Lidí s porozuměním oběma oblastem je minimum.

• Politické zastřešení na úrovni celé vlády včetně premiéra, konsolidace priorit a stanovení měřitelných cílů.

  
• Pověřit osobu s pravomocemi vůči dalším členům vlády a rozpočtem
a zajistit tak kontinuitu v centrální koordinaci a rozvoj „horizontální“ digitální transformace.

  
• Ve vrcholovém managementu každého rezortu a ústředního orgánu státní správy mít zkušeného manažera (ideálně na úrovni ředitele/ředitelky sekce) odpovědného za každodenní řízení digitalizačních projektů s exekutivní pravomocí napříč danou institucí.
  

• Naplní očekávání občanů i firem, kteří digitální služby státu považují za samozřejmost.
  
• Díky kvalitním službám sníží bariéry jejich využívání a umožní soustředit omezené prostředky tam, kde jsou nejvíce potřeba – na podporu více než 1,5 milionu digitálně vyloučených lidí (Česko.Digital, 2024).
  
• Přinese efektivnější využívání veřejných financí
a přívětivější služby díky silnější koordinaci napříč rezorty a využívání společných standardů.
  

Chybí kapacity a dovednosti – stát kriticky postrádá potřebné ICT experty.

Stát dlouhodobě selhává v přilákání a udržení ICT expertů. Slabé finanční ohodnocení a pracovní prostředí neodpovídající moderním standardům vedou k odlivu talentů. Stát tak ztrácí kompetence a stává se závislým na dodavatelích. ICT pracovníci ve státní správě mají v průměru o zhruba 40 % nižší platy než v soukromém sektoru (ČSÚ, 2024), tj. o 42 tisíc Kč měsíčně méně.

Nedostatek odborníků pak snižuje efektivitu výdajů na technologie a ohrožuje splnění zákonných povinností. Kvůli tomu stát není kompetentní zadavatel. Což má dále vliv na kvalitu služeb.

• Zmapovat situaci a snížit rozdíly mezi úřady
  
  • Zmapovat situaci mezi úřady
    
  • Snížit rozdíl oproti soukromému sektoru na konkurenceschopnou úroveň
    
  • Přijmout adekvátní rozpočtová opatření u vybraných resortů
    
• Zlepšit pracovní podmínky
  skrze nepeněžité a nejvíce poptávané benefity
  
• Motivovat vedoucí pracovníky

  pomocí cílových odměn
  

Efektivnější a kvalitnější služby díky lepšímu vedení projektů a zadávání zakázek.

Chybí management kvality služeb – systematické řízení kvality služeb státu.

Česko sice investuje miliardy do digitalizace, ale systematicky neměří kvalitu služeb ani jejich využívání občany a firmami. Ve výzkumu mezi občany jsme mimo jiné identifikovali obrovský rozdíl mezi jejich vysokým očekáváním dostupnosti a přístupnosti služeb a nízkou spokojeností se skutečným stavem.

Stanovené cíle státních strategií digitalizace neodpovídají reálně měřeným výsledkům. Přestože je měření kvality služeb formálně požadováno, v praxi chybí a není systematicky prováděno. Neexistuje ani funkční mechanismus zpětné vazby, ani ucelený management kvality. Stát proto nemá nástroje, jak sledovat a zlepšovat digitální služby.

• Zavést jednotný rámec měření
  
  • Měřit spokojenost, efektivitu
a kvalitu digitálních služeb
a sledovat životní situace

    
• Pravidelné reportování
  • Výsledky sdílet členům vlády spolu s ZoPDS
    
  • Sbírat a vyhodnocovat zpětnou vazbu u 30 nejvyužívanějších služeb v prvním roce vlády
    
• Zavést roli product ownera

  a tím zajistit kvalitnější vedení IT projektů
  

Umožní řízení digitalizace, efektivnější investice a růst celkové spokojenosti se službami.

Rezortismus – izolované fungování úřadů vede
k neefektivitě, duplicitám a nižší spokojenosti se službami.

Rezortismus je jednou z hlavních překážek digitalizace, protože způsobuje roztříštěnost služeb, neschopnost sdílet data a neefektivní využívání prostředků v důsledku duplicitních informačních systémů. Nedostatečné sdílení dat i opakované investice do podobných řešení snižují efektivitu celého systému a samotná DIA bez silného politického zastoupení tento problém nedokáže překonat.

• Posílit roli DIA v centrální koordinaci včetně možnosti financování
  
• Důsledně implementovat sdílení dat pouze jednou (Zákon o právu na digitální služby – ZoPDS) do 2/2027

  
• Odstranit duplicity v informačních systémech

  
• Rozšířit využívání sdílených komponent
  
• Posílit jednotné rozhraní státu skrze Portál občana
  

Vyšší spokojenost uživatelů díky úspoře času, větší efektivita díky redukci duplicit a efektivnější investice.

Státu chybí moderní legislativa, která by umožnila automatizaci služeb a efektivní práci s daty.


Současný technologický vývoj přináší šanci, aby stát postupně ustupoval do pozadí – některé agendy by se mohly vyřizovat automaticky, bez zatěžování uživatelů, často jen s jejich potvrzením. Digitální služby by tak mohly být srozumitelnější, přívětivější a znamenat skutečný úbytek byrokracie.

V budoucnu by mohl stát lidem aktivně nabízet služby podle jejich životní situace – například rodičům, studentům nebo seniorům. Aby to bylo možné, musí začít lépe pracovat s dostupnými daty. K tomu ale dnes chybí odpovídající zákony
a předpisy, které by takové fungování umožnily.

Problémem je také způsob vzniku legislativy. Nové zákony se často připravují bez účasti multidisciplinárních týmů včetně IT odborníků, legislativců, věcných specialistů a dalších klíčových profesí. Výsledkem jsou normy, které se jen těžko převádějí do digitální podoby – a komplikují tak modernizaci veřejných služeb.

• Přijmout legislativu nezbytnou pro automatizaci správního řízení
a zkvalitnění správy dat ve veřejné správě.
  
• Důsledně aplikovat principy digital-ready legislativy po vzoru Dánska.
  

• Vyšší efektivita díky automatizaci na straně státu
  
• Umožnění rozhodování na základě dat
  
• Snížení byrokratické zátěže pro uživatele služeb